Architektura. Veskrze velmi obecný pojem, který obsahuje tolik, co celá historie lidstva. Je jako zvolání do skal, jehož slova otloukají kámen a formují něco co právě dotyčný člověk křičí a myslí. Studovat architekturu je úkolem složitým. Student musí být dostatečně talentovaný „řečník“ a musí slova, která do pomyslných skal křičí volit správně a melodicky. Pokud student k tomu přidá invenci, píli a pokoru k historii má předpoklad stát se dobrým i úspěšným architektem. Ale bez studia nic nejde.
Když jsem poprvé viděl jak vypadá Rakousko, Německo, Francie a především Velká Británie, potvrdila se mi myšlenka, že kolik zemí, řečí a lidí člověk pozná, tím lépe pochopí fungování celé společnosti. Zhodnotí se mu to sice až později, o to však dvojnásobně. Se zájmem teď sleduji rozmach a rozlet studentů, kteří cestují po celém světě. S nadšením objevují dříve nepoznané možnosti. Zrodil se tak nový fenomén. Nádraží ve všech hlavních městech jsou plná mladých lidí s batohy na zádech. Mladých lidí, kteří možná ani nevědí, kam se pojedou podívat druhý den. Letiště jsou zase plná studentů, kteří míří za praxí do zahraničí. Letící za poznáním. Poznat toho co nejvíc. Udělat si seznam měst, budov, architektonických skvostů, které se v Dánsku, Švédsku, Norsku, Německu či Holandsku a dalších zemích nacházejí. To je to, co je velmi výkonně pohání. Nedivme se. Opravdu je to chytlavé. Existuje vlastně lepší forma studia než sebevzdělávání nadšených studentů se silnou vůlí?
Již od doby, kdy jsem byl na gymnáziu se mnou cloumala idea zkusit si studium v zahraničí. Okusit jaké se tam prosazují metody a hodnoty, osamostatnit se po své psychické stránce, naučit se přemýšlet v cizí řeči. Tento “sen” se tedy splnil. A to díky asi nejrozšířenějšímu studentskému programu naší doby s přiznačným názvem Erasmus.
Erasmus je nový úkaz. Je to ta nejlepší a nejlehčí možnost jak na 1 rok okusit něco nového. Studovat v zahraničí generace našich rodičů neměla. Byla i násilím držena a utlačována se slovy o budování míru, bratrství se sovětským svazem. Naše generace, s rokem narození okolo 1980 tuto šanci má. Má šanci mluvit cizím jazykem bez předsudků, má šanci vidět jak jedná francouz, jak kreslí angličan, jak myslí španěl. A v podstatě každá univerzita jde zahraničním studentům naproti. Stačí jen usednout před počítač. Na webových stránkách jsou obvykle všechny studijní programy zveřejněny. Pak už záleží jen na schopnosti dotyčných osob komunikovat a dohodnout se. Zájem a vůle v těchto případech obvykle vítězí. Cestujme za poznáním. Není se čeho bát. A když to v zahraničí nevyjde, nikam se přece nevrací lépe než domů.